O SPORTU

Po čtyřiceti kilometrech mě začínají bolet kolena. Přicházející únavu cítím v kostech, v noci jsem toho moc nenaspala. Rychle se otepluje a sluníčko mi praží na hlavu, v nastávajícím vedru se hůře dýchá. Proč to vůbec dělám, ptám se sama sebe. Je v tom snad nějaký sklon k masochismu? Místo příjemného poležení v posteli polykám o víkendu jeden kilometr za druhým v sedle bez ohledu na vrtochy počasí. Největším protivníkem není soupeř, ale trať. Sláva a pocta k distančnímu ježdění nepatří. Sponzoři nejsou a tak odměnou za výkon je zpravidla jen stužka na rameni. A je tu opět otázka. Stojí mnohahodinové týrání těla za jednu mašli? Ano, stojí! Stojí za to kouzlo jízdy bez hranic až za horizont, za ty zážitky a překonávání sebe sama. Ten, kdo se dokáže vypořádat se 160 kilometry v sedle za jeden den, dokáže se určitě vypořádat i s problémy všedních dnů. Kilometr za kilometrem se učí jezdec poznávat dokonaleji svého partnera koně. Jezdí často krajinou, o které ostatní jen sní. Za každou zatáčkou se otevírá nový pohled, trať jezdce a koně neustále prověřuje. Přírodní překážky, spadlá podkova, vedro nebo nepřetržitý déšť - existuje jen teď a tady , příští metr, který se má ujet. A přesto distanční ježdění uvolňuje mysl. Není čas myslet na problémy v zaměstnání, škole.. Problém je tady na trati a musí se hned řešit. S každým metrem do cíle se přibližujeme vlastní osobnosti. Dojet znamená zvítězit, to je motto distančního jezdce. Jásot diváků uslyší i ten, kdo dorazí do cíle jako poslední. V tomto sportu se setkávají různí lidé, společné zážitky vytvářejí letitá přátelství. Každá mašle doma na stěně skrývá příběh, o kterém se dá vyprávět celý večer. Vzpomínky, které jsou cennější než finanční odměna. Ale nejšťastnější okamžiky distančního jezdce bývají po skončení závodu. Když veterinář shledá, že kůň je zcela v pořádku. A když je odveden na louku a s potěšením si po namáhavé jízdě za ostatními ještě zacválá, to teprve zahřeje u srdce. CO jsou oproti tomu bolavá kolena a svaly? Ano, distanční ježdění stojí za tu námahu. Je to skvělá kombinace vlastních prožitků, boje o přežití, partnerství s koněm a sportu. Je to droga, která hned tak člověka nepustí. Ale pro mnohé je tou nejlepší drogou na světě!

Otázky a odpovědi
Seriál o vytrvalosti v časopise Koně a Hříbata
Výbava
Dovažování
Kategorizace jezdců
Desatero vytrvalostního koně
Přihláška na závody endurance
Fotky zahraničních závodů