V mládí běhal rovinnové dostihy, naštěstí ne moc dobře a úspěšně. Byl několikrát prodán, nikde nenašel správné uplatnění.
Je slepý na jedno oko, prý ho jeho dostihoví majitelé zbili bičem, a tak na jedno oko oslepl. Zda je verze pravdivá, to už se asi nedovíme. Rozhodně ale neměl klidné a zasloužené koňské dětství.
Latýse jsme koupili ze stáje v Jablonci, kde se měl zajisté dobře, ale nebyl na něj čas, a tak chodil jen do haly párkrát v týdnu, jindy byl zavřený v boxe. Pro jeho nevyužití se ho majitelé rozhodli prodat, a tak se dostal do rukou nám.
Když jsme ho přivezli a vypustili do výběhu, běhal a užíval si svobody, první den bylo skoro nemožné ho chytit.
Byl nadšený svobodou, která mu byla dána, byl nadšený tím, že jsme ho nezavřeli nikam do boxu a hlavně byl nadšený mým přístupem.
Jako jezdecký kůň byl využíván metodou svazování, štelováním a byl ježděn celkově za hubu. O to víc šokovaný byl, když jsem ho vzala ven, a to na zahozené otěži. Spokojeně žvýkal a překvapilo mne, jak bezproblémový a hodný kůň spolehlivý v terénu se z něj vyklubal.
Nyní je Latýsek naprosto bezproblémový kůň, jistý v terénu, opatrný na jezdce, ochotný svézt každého, za vlídné slovo a pohlazení, každého, kdo mu neublíží.
