Ve dnech 9.-11.1.2009 jsme se s Latýskem zúčastnili drezurního soustředění s Filipem Minaříkem, zástupcem BHS (British horse society) v ČR. Jelikož se soustředění konalo poměrně nedaleko v novém areálu JS Arcos v Rudné, dopravili jsme se tzv. po kopytě. Areál mě strašně překvapil, před rokem jsme se zde byli podívat a stála teprve část stavby, dnes stojí ohromný areál do U, luxusně vybavený, s nádhernou halou, ve které se odehrávalo následující dění..
V pátek v 10:30 jsme se ocitli na půdě zdejší haly v Rudné, po pouze hodině dlouhé cestě. Pan Minařík chtěl v první řadě vědět co je koník zač, na čem pracujeme, co děláme, jak dlouho ho mám a jestli máme nějaký problém, na kterém bychom chtěli zapracovat, načež dostal informace právě o Latenicových manýrech z dostihů- při přechodech do nižšího chodu prohnutá záda, vyvrácený krk nahoru, vzdor otěži. Začali jsme pracovat na uvolnění, podporovat vytažení krku dopředu a dolu, přitom avšak stále v dobrém aktivním klusu, až později jsme přešli na práci na kruhu, kde jsme střídali pracovní-lehký klus, začali cválat a postupně se dostali k přechodům. Během hodiny dělal trenér flexe ze země, aby ukázal co a jak s rukou dělat, jak ho podporovat a odměňovat, kdykoli se bude přechod alespoň trochu přibližovat naší představě (což jest přechod v kulatém tvaru, na přilnutí, bez prohnutí zad). Strašně se mi zamlouval přístup a způsob vystupování trenéra, vše poměrně s klidem, zato jasně a srozumitelně vysvětleno, častá pochvala za každé sebemenší zlepšení, chvíle odpočinku mezi prací, střídání cviků. Druhý den byl o mnoho lepší, též díky větší poddajnosti koní (dost možná způsobené únavou). Na většině zúčastněných dvojic byl vidět znatelný pokrok, na některé koně si sám trenér sedl, což bylo pro diváky i pro samotné majitele a jezdce koní více než zajímavé, jelikož všichni koně dělali povětšinou to, co se po nich chtělo, a každý tak viděl, že to "přece jen jde". Třetí den s Latenicem byl bezkonkurenčně nejlepší. Jeho prkennost nebyla tak strašná, hlavou většinou následoval správný směr dopředu dolů a bylo to svezení. O to větší svezení to bylo po té, kdy si na něj trenér sedl, ukázal jak to jde, vysvětlil Latýskovi pomocí ustupování na holeň funkce holeně (Latenic jako by nechápal možnost jít také do strany, nejen utíkat dopředu, dost možná tím, že spolu zatím nic takového neděláme- v tréninku doma jsme zatím celý rok pracovali pouze na tom, aby byl ochotný jít v konstatním tempu vpřed, aby se dokázal ohýbat v rozích, aby byl schopný se co jevíce poddat a uvolnit a na kruhu a především jsem zjemňovala každý kontakt s hubou, což zezačátku nebylo vůbec jednoduché, když přišel z Jablonce). Soustředění jsme tedy ukončili ve fázi kdy přechod z klusu do kroku a ještě více ze cvalu do klusu byl alespoň trochu přijatelný (zdaleka ne dobrý, ale přijatelný) a dostali jsme domácí úkol a návod jak na to. Co mě potěšilo- říkal, že jsme na velmi dobré cestě, že rok je ještě strašně krátká doba na to, abychom byli více vepředu, a také maličkost, že na Latýskovi je cosi sympatického :-).
Byla to úžasná zkušenost, jsem za ní moc ráda. Pevně doufám, že spolu s Latenicem zapracujem na domácím úkolu a v terénu i v samotném dostihu to pak bude jen lepší a lepší. Filipa Minaříka jako trenéra mohu jen doporučit, přístup se mi skutečně líbí na 100% a já se těším na další (jarní?) soustředění.
Fotky:
Fotky jsou z druhého dne, kdy už byla s Latýskem lepší řeč, ale stále ještě prkenný.
Pořád dokola, cíl- hlava dopředu a dolů.
To samé ve cvalu, přistavení dovnitř, hlava dopředu dolu.
Pomoc přišla i ze země, na rukou trenéra jsem viděla co přesně asi tak dělat.
Pomalu ale jistě se mi zakulacuje ve cvalu, co možná nebylo vidět z pozice diváka bylo znatelně cítit pod zadkem.
Ke konci hodiny chodíme uvolněně a já jsem spokojená s odvedenou prací.
P. Minařík zmrzle trénuje, v hale bylo taktéž hluboko pod nulou.
Začínají fotky z třetího, nejlepšího dne.
Opět flexe ze země, při nichž jsme dělali přechody krok-zastavení.
Poté přišel čas na výměnu jezdců.
Naštvaný, nepříjemný, trvalo chvíli než pochopil.
Ale ta změna potom.. lehčí v ruce, tlačivější, komunikativnější, zgumovatělý, nádhera.
Bylo mi řečeno (novinka), že i ocas vypovídá o chodu koně, když se lepí mezi zadní nohy, bederní páteř nedostatečně pracuje (doufám, že jsem to správně pochytila).
Uvolněný, hlava se ustálila vepředu a dole, aktivně šlape, nezbývá než si užívat...
Doufám, že se nám skutečně podaří zapracovat na přechodech, a že nás již nikdy neuvidíte na závodech s krkem v oblacích a prohnutými zády!