O PLEMENI


Plemeno z hlediska historie
Anglický plnokrevník vznikl v 17. a 18. století v Anglii, tito koně byli vyšlechtěni pro dostihy a jejich nejdůležitější vlastností byla rychlost. Ačkoli toto plemeno nese přídomek "anglický", vzniklo díky koním orientálním. Na začátku bylo stádo arabských klisen, které zakoupil vrchní podkoní sira Johna Fenwicka přímo od beduínů. Tyto klisny daly základ tzv. "royal mares" ("královské klisny") a později k nim přibyli tři hřebci, od nichž se odvíjí celý plnokrevný chov. Vraník Byerley Turc byl ukořistěn při obléhání Vídně v tureckém táboře. Hnědáka Darley Arabiana získal lord T. Darley od šejka výměnou za zbraně, jméno tohoto hřebce se nyní objevuje téměř v každém rodokmenu dnešních plnokrevníků. Jeho potomkem byl i nikdy neporažený Eclipse, který založil další významnou linii. Tmavý hnědák Godolphin Barb (původem berber) měl nelehký osud- nejprve byl předán jako dar na francouzský královský dvůr, tam se ale nelíbil a tak byl prodán. Nakonec tahal obchodníkovi káru s vodou a jen málokdo by v něm odhadl původního ušlechtilého koně. Přes anglického handlíře se dostal do Anglie a po různých peripetiích skončil v hřebčíně lorda Godolphina jako prubíř- tedy hřebec, který zkouší klisny, zda jsou ochotné k páření. jednoho dne jím podkoní tajně připustil klisnu Roxanu a z tohoto spojení se narodil Lath, vynikající dostihový hřebec. Pravda vyšla najevo a Godolphin Barb konečně začal připouštět, ovšem jeho potomstvo bylo nepočetné. Roku 1770 se pro chov anglického plnokrevníka přestali používat arabští koně a nové plemeno se zrodilo...



Povaha
Ten, kdo si chce pořídit anglického plnokrevníka, ať již "vysloužilce" z dostihů nebo koně, který nikdy neběhal, musí počítat s mnohými problémy. Rozhodně toto plemeno není pro začínajícího jezdce s malými zkušenostmi! Na většině koní se podepíše velmi rychlé obsedání a následně dostihy a to jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Po vyřazení z dostihů mívají problémy s pohybovým aparátem nebo hřbetem a je potřeba delšího odpočinku i veterinární péče, aby se vzpamatovali (ne vždy je výsledek stoprocentní.) Psychické problémy bývají taktéž časté, tito koně totiž považují jakýkoli volný prostor za dostihovou dráhou a podle toho se chovají. Jedete-li s nimi na vyjížďku,chce být váš kůň první a jakmile ho někdo předjede, začne závodit a nenechá se zastavit. Hodně koní je lekavých a jsou citliví vůči změnám ve stáji, někteří mají averzi vůči mužům (dobře si pamatují, kdo na ně opakovaně použil bičík.) Ani pro parkurové závody nejsou nejvhodnější, vzrušená atmosféra jim opět připomene dostihy a váš krásně přiježděný kůň se ve chvilce změní v neovladatelnou "mašinu", která skáče hlava nehlava a nenechá se zastavit. Plnokrevníci potřebují hodně času a trpělivosti, než se zklidní a přestanou se chovat jako na dostihovém oválu. Samozřejmě, že nelze všechny plnokrevníky zahrnout do kategorie "nerváků" a jistě se najdou koně, kteří dělají radost svým majitelům při rekreačním ježdění , parkurech nebo endurance. Cílem této charakteristiky bylo spíše upozornit na některé specifické rysy povahy A1/1, aby se budoucí majitelé po koupi svého vysněného koně nezačali potýkat s problémy, které by nakonec vedly k oboustrannému rozčarování.

Zdroj - internet

Můj názor na plemeno
Sama jsem anglické plnokrevníky nikdy nemusela. Řídila jsem se davovou myšlenkou, že to jsou koně pouze dostihoví, pro nic jiného vesměs nepoužitelní, a že jsou to děsní vybzíkanci.
Když jsem ale poprvé usedla na hřbet Latýnovi, který před tím minimálně měsíc pod sedlem (a vlastně ani nikde jinde než v boxe) nebyl, a nijak zvlášť neovladatelný mi nepřipadal, spíš naopak, došlo mi, že tento všeobecný široký názor pravdivý nebude. Alespoň v našem případě.
Jak je ve výše uvedeném odstavci psáno, anglický plnokrevník, je plemeno chované pro rychlost. Naprostá většina koní tohoto plemene je chovaná pro dostihy, proto skoro každý kůň projde dostihovou přípravou, a většina z nich se objeví i na dráze. Nebylo by to tak hrozné, kdyby se tito koně neobsedali ve dvou letech (někdy i dříve), a byl by brán větší zřetel na jejich pohodlí, péči a zdraví, než na peníze, o které zde především jde.
V ČR se najde pár nadšených majitelů, kteří vlastní vysloužilé dostihové koně, a kteří si jejich povahu, oddanost a vděčnost velice pochvalují.